Příběh jedné pampelišky

_IGP2571

Narodila jsem se v krásném prostředí Drahanské vrchoviny. Všude kolem sebe jsem měla spoustu bratříčků a sestřiček. Kolem bylo úplně žluto. A protože kolem vedla jedna z nejkrásnějších lipových alejí v republice, tak tam chodila spousta lidí. A vypadali fakt divně. V rukou měli nějaké klacky a na obličejích šátky, masky a roušky. Prý nějaká corona. Myslela jsem, že mluví o sluneční koroně, ale prý je to nějaký vir. No nevím v tom se nevyznám. A protože jsem byla na velké pastvině plné pampelišek tak si lidi ještě říkali: "Vidíte žlutě? Ale Andrej se směje: Sorry jako. Mám své dotace na řepku." Andreje neznám, asi to bude taky nějaký vir. Ale co mě urazilo, že si mě pletli s řepkou. Mě krásnou pampelišku. Mně stačí sluníčko a trocha vláhy. Nepotřebuji hnojit.

A když jsem byla malá pampeliška, tak mamka s taťkou mě říkali, že jsem Smetánka lékařská. A prý jsem léčivá. No o tom já nic nevím, ale určitě mi říkali pravdu. A že když budu mít štěstí, tak mě někdo utrhne a bude ze mě něco, co bude pomáhat lidem. Třeba pampeliškový med. A to bych opravdu moc ráda. Takže jsem se snažila, aby ze mě byla krásná velká pampeliška, kterou si prostě musíte utrhnout. Bylo velké sucho. V zimě nebyl skoro žádný sníh a proto byla půda na jaře vyprahlá. Musela jsem pít co nejvíc z ranní rosy, abych vydržela do večera, kdy jsem dostala ještě trochu vláhy. Takže jsem byla malinká a měla strach, že vůbec nevyrostu. Bratříčci a sestřičky pomalu odkvétali a už kolem mě nebylo žluto, ale bílo. A pak přišel deštík. Né takové to pršení, kdy to vypadá, že déšť zatlouká hřebíky do země, ale jemné dlouhé pršení. A druhý den sluníčko. Obloha bez mráčku a větříček jen aby nás počechral na lístečcích. Tak a teď vám všem ukážu. Vyrostu a bude ze mě velká pampeliška. A opravdu jsem vyrostla do krásy. Lákala jsem všechny včelky z okolí. Už jsem je znala jménem. Bylo jich opravdu málo a byly moc unavené. A tak já čekala na utržení. Ale lidi chodili jen po cestě a nikdo nepřišel, aby ze mě udělal čaj nebo lektvar. Ale pak to přišlo. Po cestě šli dva človíčci z takovým malým bílým raťafákem. Napřed šli jen po cestě a pes byl plný života. Ještě aby ne. Bylo krásně. A pak se vrátili z košíkem. Už nás moc nezbylo, takže chodili po celé pastvině. "Tady jsem! Tady!", křičela jsem na ně, ale asi mě neslyšeli. Chodili pořád kolem mě a jako bych tu vůbec nebyla. Ale pak jsem se dočkala. Sklonila se nade mnou usměvavá žena, něžně mě vzala do ruky a utrhla. "Ty jsi moc krásná pampeliška," šeptla. "Bude z tebe pampeliškový med. Dělala ho už moje babička a já se to naučila od ní." A dala mě do košíku, kde už na mě čekali další bratříčci a sestřičky. Tak jsem to dokázala. Bude ze mě moc dobrý pampeliškový med.

Pampelišky v košíku  WP_20200512_20_11_19_Pro 

 

 

Nastavení cookies

Používáme cookies, abychom Vám umožnili pohodlné prohlížení webu a díky analýze provozu webu neustále zlepšovali jeho funkce, výkon a použitelnost

Nezbytné (vždy aktivní nelze vypnout)
Tyto cookies jsou potřeba, aby web fungoval správně
Analytické
Pomáhají nám pochopit, jak web používáte. S jejich pomocí ho můžeme zlepšovat
Profilující (marketingové)
Díky těmto cookies vám můžeme zobrazovat relevantní obsah a reklamy, které pro vás mohou být zajímavé a užitečné

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení